Narovnej směr
Všichni víme, že náš čas tady je pouze omezený – a relativně k tomu všemu, co možná máme v plánu a představách, krátký. V knize Designérem vlastního života dotazovaní studenti odhadli, že v sobě mají průměrně 3,4 životů hodných žití (s. 93). A kolik jich máte v plánu vy? Dost (většina?) z nás má možná pocit, že nám život bude krátký – snad i mnohonásobně kratší než bychom tak rádi. Upřímně – spousta lidí by „ano, dost, už jsem dosáhl úplně všeho, čeho jsem chtěl, a jsem spokojený“ třeba nikdy neřekla. Možná právě definitivnost naší smrti nás drží na uzdě, abychom za něčím šli, něčeho dosáhli, byli zítra trochu dál, než jsme byli včera. A bohužel možná ze stejného důvodu mají někteří pocit, že „už je stejně pozdě“ a marní zbytečně svůj čas, namísto toho, aby zkusili aspoň o ten jeden malý krůček být zítra trochu dál, než byli včera.
Nemluvím o nějakém soutěžení, super produktivitě ani zázračných zkratkách a snadných vítězstvích. Mluvím o tom, že mi dává smysl snažit se být lepší verzí sebe sama (kritéria, co to znamená, si nastavte podle sebe), případně se za svůj čas tady zasadit o to, abyste byli někomu nebo něčemu prospěšní – a třeba se díky vám svět stal o něco lepším místem. Zkrátka neusnout na vavřínech!
Krok za krokem
Život se přece přirovnává k cestě – nikoliv ke stání na místě. A na pouti může být cílem i sama cesta, nicméně je fajn znát alespoň směr případně třeba i nějaký pomyslný cíl, kam se chceme dostat. Kudy konkrétně půjdeme – to ukáže život. Abychom ale mohli někam vyrazit, hodí se vědět, kde stojíme právě teď. Proto si vždy jednou za čas vyčlením čas (třeba odpoledne, podvečer) na osobní ohlédnutí a nastavení směru pro nadcházející období.
Jak to provést? Každému může sedět něco jiného a internet je plný nápadů, každopádně důležité je něco zkusit, ne najít hned napoprvé to (dost možná neexistující) perfektní a jediné správné. Osobně mám však dobrou zkušenost s kombinací principů z následujících nástrojů.
Roční zastavení
Volně dostupná brožurka Year Compass (dostupná v celé řadě jazyků včetně češtiny) obsahuje otázky a náměty k zamyšlení nad vaším posledním a následujícím rokem. Je dobré si na toto cvičení vyhradit alespoň několik hodin času sami pro sebe. Můžete sice váš kompas sestavovat i postupně, ale mám zkušenost, že se pak do procesu tolik neponořím, takže výsledek nebývá tak…no řekněme od srdíčka 
. Ačkoliv je Year Compass nastaven na kalendářní roky, nikde není psáno, že jej nemůžete vyplnit kdykoliv. Porovnáváte zkrátka, co už bylo, s tím, co si přejete, aby nastalo. Nějaké kalendářní měsíce nám v tomto mohou být ukradené.
Na Year Compass se mi líbí, že pokud provádíte toto cvičení pravidelně (tedy, ideálně ročně), je to pěkné počtení, které dost vypovídá o vašem vývoji – a životě. Osobně mám na otázky z Year Compass vyčleněný notes, do kterého si tak píšu závěry z více let – pěkně pohromadě.
Zastavení, když je potřeba
Zatímco Yearly Compass si připravíte klidně na jeden zátah, cvičení z Designérem vlastního života (knížka, kterou jsem již zmiňovala úvodem) člověk provádí postupně v průběhu času, někdy i několika týdnů. Mají totiž nashromáždit dostatek údajů, pocitů, nápadů a okamžiků, abyste mohli na základě toho dělat i trochu uvědomělejší rozhodnutí. Opravdový přínos můžete čekat leda při poctivé spolupráci s knihou. Takže nešiďte a nehledejte zkratky – děláte to ostatně sami pro sebe!
Nejde o to si knihu přečíst (to vám samo o sobě moc k ničemu nebude), ale následovat postupy a cvičení, které obsahuje. Velice oceňuji, že tak na konci máte v ruce konkrétní kroky právě a přesně pro sebe a vaši situaci. Stačí už jen vykročit. Nebo, jak píší autoři Designérem vlastního života – „„Zkus to a uvidíš„, protože přesně to byste podle nás měli dělat – zkoušet, co se dá.“
Cvičení dává největší smysl provádět v pořadí, ve kterém jsou v knize uvedena (protože na sebe navazují a vycházejí jedno z druhého). Mé oblíbené je v pokročilejší fázi, kdy si na základě předchozích poznatků (!!!) vytváříte tři plány života pro příštích 5 let. První je plán pro váš běžný život. Co by v příštích pěti letech bylo uskutečnitelné? Druhý plán popisuje život, který byste v následujících 5 letech vedli, kdyby plán č. 1 prostě nebyl možný. A třetí pak plán na život, ve kterém by nezáleželo na penězích, slávě, image…
Pokud čelím zrovna nějakým problémům, těžkým rozhodnutím nebo třeba i prostě jen nudě a pocitu stereotypu, tohle cvičení mi vždy pomůže otevřít oči dalším možnostem, které mám vlastně na dosah ruky. Někdy totiž pro stromy nevidíme les – znáte to taky, že?
Kontroly na trase
Ať už si směr nastavíte jakkoliv, asi jen málokdo je schopen udržet kurz bez toho, aby se sem tam znovu podíval do mapy, zkontrolovat progres, případně přeplánoval trasu tváří tvář nečekaným překážkám (zajímavý článek National Geographic v angličtině o reálně omezené schopnosti lidí držet i jen směr pohybu). Někomu možná postačí jen znovu si pročíst a připomenout závěry z připravených plánů a zjištění. Ale osobně mi připadá rozumnější se jednou za čas zkrátka zase zastavit a ověřit, že vážně jdu – a že mi směr stále dává smysl. Nikdy totiž nevíte, co vám život vymyslí za výzvu příště, někdy je třeba trasu pozměnit.
K tomu mi slouží osobní review, které spojuji do schůzky sama se sebou. Užitečné může být také vést si pro tyto účely nějaký diář či deník. O tom všem více zase příště.
K zamyšlení na závěr si nemůžu nevzpomenout na „staré rčení“ z knihy M. Mansona: „Nezáleží na tom, kam jdeš, jsi tam, kde jsi.“ A o tom to je
Šťastnou cestu!
BURNETT, William a David J. EVANS. Designérem vlastního života: jak si navrhnout spokojený život na míru. Přeložil Filip DRLÍK. [Brno]: Jan Melvil Publishing, 2016. Žádná velká věda. ISBN 9788075550132.
MANSON, Mark. Důmyslné umění, jak mít všechno u pr**le: neintuitivní přístup k lepšímu životu. Přeložil Jan KUČERA. Praha: Dobrovský, 2017. Knihy Omega. ISBN 978-80-7390-723-5.