Vzdělávání jako konzum

Taky znáte ten dobrý pocit, když si pustíte na youtube seberozvojové video a makáte na sobě? Teda, těšíte se, jak se namotivujete, abyste si naplánovali, že si na sobě zamakáte? Akorát by to chtělo ještě kouknout na jedno doplňkové video, abyste ten supr nový koncept, na který jste náhodou narazili, správně pochopili. No a raději si k tomu přečíst ještě tady ten článek. Pod kterým najdete odkaz na skvělou knihu. Kterou napsal autor velmi zajímavého blogu…

Spirála se roztočí a kdo ví, kde a kdy se zastaví? Ale vy máte stále ten pocit rádoby ospravedlněně stráveného času nad dobře mířeným pokusem o seberozvoj. Ale zastavme se a vezměme to znovu a s rozběhem.

Dobře mířený pokus o seberozvoj…

Learning by doing aneb učený z nebe nespadl

Seberozvoj není dost dobře něco, o co se pokoušíte. Je to něco, co děláte. Na čem se pracuje – ne, že se to plánuje. Plánujte si sice dle libosti, ale počítá se pouze to, co reálně uděláte.

To, že si připadáte dobře, když sledujete, co se svým seberozvojem udělali jiní, je sice jistě velice příjemné, ale reálný dopad na vás samotné to mít nebude, pokud získaná ponaučení neuvedete v praxi.

Po každém videu nebo knize nebo článku si jednoduše napište konkrétní kroky, které na základě získaných informací hodláte podniknout. Co ve své životě podle této myšlenky upravíte? Vznikne vám tím nový návyk? Nebo nová povinnost? Sebere vám to pravidelně nějaký čas? A měli byste tedy vůbec takovým nápadům sami pro sebe říkat ano? (viz článke o slibech sám sobě)

Takže klidně klikejte a dívejte se, ale neříkejte tomu seberozvoj, pokud se na základě toho opravdu sami nerozvíjíte. A tím myslím proaktivně nerozvíjíte.

A dost! Nebo.… ne?

Osobně taky občas některým z těchto nekonečných studnic obsahu podlehnu. Snažím se ale aspoň vybírat si, co mě bude spíše vzdělávat než rádoby někam posouvat. Takže upřednostním dokument o tučňácích před videem o produktivitě. A někdy prostě potřebuji vidět třeba… křečka, jak zívá.

Všichni si totiž potřebujeme někdy odpočinout. Úplně vypnout a chvíli zkrátka žádné nové podněty nepřijímat. To je naprosto v pořádku a dost možná přesně to, co potřebujete, abyste pak mohli být zase plně produktivní. Ale buďte k sobě upřímní – raději si přiznejte, že teď 20 minut budete relaxovat, než si namlouvat, že na sobě tu dobu pracujete.

A když už si přiznáte, že teď 20 minut bude pauza – vezměte zamyšlení ještě o krok dál: nestrávili byste těch 20 minut raději jinak? Možná si četli, zavolali kamarádce, zahráli si na klavír, protáhli nohy procházkou po okolí? Co takhle si prostě na chvíli jen tak lehnout? Nebo vyčistit hlavu koukáním z okna (či rovnou meditací, chcete-li).

Vládci svého času

Nepředstírejte sami před sebou – nazývejte věci pravými jmény. Jen tak je budete moct využít naplno. Znáte to, večer kouknete na hodiny a je půl desáté, přitom před chvílí bylo šest. Kam se ten den zase poděl? Co jsem vlastně dnes stihl? Čeho jsem dosáhl?

Uspořádat si v hlavě, co ode dne očekávám a jak jsem s ním nakonec naložila, mi pomáhá především psaní zápisků do deníků. Doporučuji také sepsat si někde k ruce úkoly, které byste rádi večer měli hotové (neslibujte si nutně, že je všechny splníte, jinak vás neúspěch může pro příště odradit).

Takto pokud si třeba přečtu zajímavou knížku, zapíšu si jednak tento úspěch do deníku, jednak si rovnou napíšu do seznamu úkolů akční kroky, ke kterým mě daná knížka inspiruje. Někdy je dobré si je rovnou naplánovat do diáře. Příště můžu mít radost z toho, že se mi některý z těchto kroků podařilo splnit.

To splněné / dokončené / otestované nebo aspoň vyzkoušené, to je totiž to, co se počítá. Tak běžte a….no zkrátka dělejte…cokoliv! Samotným učením a plánováním se totiž k úspěchu dostanete jen stěží. Hurá do akce!

Přeji vám nadšení a úspěch i s těmi třeba jen nejmenšími krůčky vpřed.